Duše a tělo

V posledních čtyřech nebo pěti letech jsem se seznámil na webu s více lidmi než kterýmkoli jiným způsobem. Některé tyto známosti se změnily v přátelství. Ne všechny přímo. Poznal jsem tady někoho, přes něj jsem se seznámil s dalšim, ... ale tahle řada začínala často na webu. Možná bydlí daleko a musí se cestovat, abychom se viděli osobně; nebo je za rohem, pár kroků od mého domu, ale nevěděli jsme to.

Často mluvíme o způsobu jakým jsme se seznámili. Vidím v tom mnoho fascinujících aspektů.

Seznámili jsme se s někým koho nemůžeme vidět ani slyšet. Dřív než jej uvidíme tváří v tvář už ale známe jeho myšlenky, jeho charakter a temperament. Narodí se vztah, vzájemný zájem, výměna myšlenek a emocí; vzrustá chuť setkat se; a nakonec se jeden den vidíme. Často zazní otázka: «Jak se liším od toho co sis představoval?»

Krátce řečeno, způsob je opačný než normálně; znáš dřív duši než tělo.

Není pravda, že se poznáme lépe, když se nejdřív vidíme a až pak spolu mluvíme. Často vnější podoba zavádí, znemožní nebo zpomalí kontakt s duší a myslí. Jsou lidé, kteří se vidí dvacet let, sdílejí spolu jedno lože a neznají se dobře. Klasická výmluva nevěrných: «Moje manželka (můj manžel) mi nerozumí» nemusí být vždycky lží. Tělesná blízkost není zárukou dialogu a porozumění; někdy může být překážkou.

Zvláštní a zajímavé věci se dějí na webu. Lidé, kteří mi v poště vyprávěli o sobě s velkou upřímností, sdělovali mi emoce, zpovídali obavy a city, které by se pravděpodobně ostýchali vyslovit, kdybychom byli ve stejné místnosti. Nepřítomnost těla často nevzdálí, ale přiblíží, jakoby zbavit se zábran v abstraktním světě slov bylo méně riskantní než při pohledu z očí do očí.

Je určitý druh kouzla v tomto setkání svobodných duší, které se zhmotní až později. A když tento okamžik nadejde, osoba nám již není neznámá, vnímáme jí jinak, protože vidíme z vnějšku to, co již známe zevnitř.

Tím nechci říct že seznámit se na webu je vždycky lepší než se vidět nejdřív osobně. Někdy je zážitek víc pravdivý a bohatší, jindy ne. Není to ale špatný nebo málo lidský způsob setkání, jak si někteří, co neznají web, někdy myslí.

Bezpochybně je to nová a zajímavá zkušenost. Je pozoruhodné, kolik toho člověk může o sobě prozradit svým způsobem vyjadřování, reagování, odpovídání nebo i mlčení. Je fascinující objevit charakter, styl, osobnost někoho, koho jste v životě neviděli a pak potvrdit při setkání, jak se náš obraz shoduje se skutečností. Většinou se nemýlíme. Fyzický vzhled může někdy překvapit, ale skoro vždycky charakter a osobnost jsou takové, jaké jsme si představovali.

Zdá se mi, že by to mohl být dobrý způsob, jak se vypořádat s určitou tendencí dát příliš velký význam na vnější zdání. Trochu pro přehnaný a rozšířený kult tělesného vzhledu, trochu pro vliv televize, žijeme v kultuře obrazu, často si myslíme, že osoba je to, jak se nám jeví, že tělesný vzhled, dokonce i způsob oblékání, je důležitější než jaká vskutku je.

Možná že přijde den, kdy web ztratí přitažlivost. Až budeme mít opravdu velkou šířku pásma a naše setkání se budou odehrávat ve videu, zdání obnoví nadvládu a navíc ve zvrácenější formě, protože zprostředkovaný obraz je něco mnohem víc falešného než fyzická přítomnost.

Ale dokud můžeme pokračovat v setkávání prostřednictvím slov a myšlenek, můžeme disponovat touto mimořádnou výsadou a poznávat nejdříve duši e potom tělo. A ještě později se rozhodnout, případ od případu, co si povědět osobně nebo telefonem a co si napsat.

To ale není nic nového. Historie je plná přátel a milenců kteří, ač se mohli často vidět, si posílali vzkazy a dopisy. Kolikrát dva zamilovaní, i když se vidí každý den, cítí potřebu výměny psaníček a lístků. Ale ve světě plném telefonů návyk psát začíná pomalu mizet. S webem jsme ho znovu objevili. Často píšeme věci jednoduché, banální; žertujeme nebo mluvíme o ničem. Nikomu to nevadí. Je to způsob jak spojit naše duše, sdílet myšlenky, který má svojí vnitřní hodnotu, nezávislou na obsahu.

Asi to je hlavní důvod, proč se mi líbí být na webu: je to další způsob, jak být člověkem.

"Duše a tělo" je nejúspěšnější článek v této sérii. I nadále mi dochází pošta z celého světa; mluvilo se o něm (a nadále se mluví) v diskusích a skupinách, v Itálii a jinde. Deset let po tom kdy byl napsán nadále obíhá na webu. Evidentně plno lidí vnímá web tímto způsobem. Zdá se, že ho přeložili do více jazyků než do těch, které jsou zde zveřejněny.